Společnost je nastavená na určitý životní vzorec, jakým je vnímána společenská normalita. Takže pokud se jí vymykáme, ztrácíme pocit jistoty a naplnění, které nám může dát pouze společnost a pocit – jsem normální (nevymykám se společensky nastavenému vzorci). Pocit naplnění, neboli splněných vnitřních a předem společensky daných přání, vede k pocitu štěstí a větě „Víc už nepotřebuji.“
Máme v hlavě zakódováno, že k dokonalému pocitu blaženosti potřebujeme ale někoho dalšího. My totiž nedokážeme být šťastni sami se sebou, ale potřebujeme dokončit ten jeden společenský vzorec. Domov, jídlo, práce, dostatek financí, volnost projevu a možnosti, ale především rodina. A k dokonalé rodině podle našeho kódování patří děti, které chceme mít s tím dokonalým partnerem. Ale nikdo není dokonalý a proto se musíme potýkat s problémem, který může náš šťastný život lehce sabotovat.
Věrnost partnerů je brána jako něco, co musí ve vztahu být, a přeci je nevěra nejčastějším důvodem, proč se spolu partneři rozchází a rozvádí. Většinou je to právě nevěra na straně muže, která vede k rozpadu vztahu, ale neznamená to, že ženy jsou na vině méně. Ženy svoji nevěru většinou umí jen lépe skrýt. Protože se jedná o něco, co tu bylo vždycky, ale nezapadalo to do společensky daného vzoru pro dokonalý partnerský vztah, společnost zkrátka o nevěře nemluví. Z věrnosti se stalo prosté společenské tabu, které je kvůli svojí negativní tváři schválně přehlíženo. A to je špatně, protože jak je známo, zakázané ovoce chutná nejlépe.
Jediné, co proti tomu můžeme dělat, je komunikovat. Pokud se ve vztahu objeví problémy, je zapotřebí je vyřešit, a ne utíkat. Jako lidé máme příšernou vlastnost, jakou je chamtivost. Chceme všechno jen pro sebe a bezhlavě naše majetnické sklony dáváme na odiv i ve vztazích. Je třeba si ale uvědomit, že člověka vlastnit nelze a je jen na nás abychom se tak chovali. Každý člověk má svůj rozum, který rozhodně nechce podvolovat jinému člověku a cítit se v pasti. Proto hledá pochopení i jinde.
Je potřeba si uvědomit, že všichni jsme jenom lidé.
