Zimní zahrada je velkým lákadlem už jen proto, že si zde můžete dopřávat výhod prosluněných dní v chladném období. Navíc zimní zahrada rozšíří obytný prostor a díky pěstovaným rostlinám vás přiblíží k přírodě v každém ročním období. Proto se často stává nejoblíbenějším místem pro rodinné sešlosti či pro klidný odpočinek. Než se ale rozhodnete zimní zahradu vystavět, měli byste si nejprve vyjasnit, jak ji budete využívat. Od toho se totiž odvíjejí další kroky, a tak by se vám mohlo její pořízení mnohonásobně prodražit. Plánováním navíc můžete předejít dalším mnoha problémům, které by vás později mohly omezovat v jejím využívání.
Oddělený prostor či přístavba?
Zimní zahrada by měla být navržena tak, aby to byla plně funkční stavba, která bude doplňovat konstrukci domu, nebo do ní bude nenápadně včleněna, ale přesto zůstane snadno oddělitelná. Využít můžete také garáž či půdní prostory, které se stanou prosluněným zeleným místem k odpočinku. Pokud ovšem budete objekt přistavovat, musíte myslet na to, že vám velmi ovlivní klima ve vašem domě. Nový prosklený prostor totiž přinese nejen více světla a slunečního tepla, ale také více vlhkosti, která sice prospěje vašim rostlinám, ale vašemu domu už tolik ne. Přebytečné vlhkosti lze předejít především vhodným výběrem příslušných materiálů, dobrým odvětráváním či podlahovým vytápěním.
Jaký materiál vybrat?
Zimní zahrady se obvykle vyrábějí z plastu, dřeva, ocele, hliníku nebo skla.
Dřevo s hliníkem jsou tak na stejné úrovni, a často se používá jejich kombinace. Hliník je pevný, dlouho vydrží a není náročný na údržbu. Dřevo se zase hodí k přírodnímu prostředí, ovšem vyžaduje ochranu před vlhkostí.
Plasty jsou sice nejlevnější volbou, ovšem jeho nosné vlastnosti nejsou ideální. Ovšem v kombinaci s pevnějším materiálem může plast znamenat významnou úsporu.
Ocel je pevná, proto se hodí pro stavbu větších zimních zahrad, které vyžadují pevnější konstrukci. Je ovšem potřeba počítat s náročnější údržbou proti korozi. Ocel je vhodné doplňovat s jinými materiály, především také proto, že samotná nemá dobré tepelněizolační vlastnosti.
Sklo by mělo vždy být dvojité, s kvalitní izolací a dostatečnou pevností.
